AUTISMUS
Co je to autismus ?
Autismus je jednou z nejzávažnějších poruch dětského mentálního vývoje. Jedná se o vrozenou poruchu některých mozkových funkcí. Porucha vzniká na neurobiologickém podkladě. Důsledkem poruchy je, že dítě dobře nerozumí tomu, co vidí, slyší a prožívá. Duševní vývoj dítěte je díky tomuto handicapu narušen hlavně v oblasti komunikace, sociální interakce a představivosti. Autismus doprovází specifické vzorce chování.
Autismus - porucha autistického spektra (PAS) je zdravotní, neurovývojové postižení, ovlivňující psychický vývoj člověka. Jedná se o stále diskutovanější problém současné společnosti a to jak z hlediska závažnosti tohoto handicapu, tak z hlediska četnosti jeho výskytu.
V současnosti žije s tímto handicapem téměř 2,5 % populace Evropy.
„Dítě nebo člověk s autismem nerozumí svému okolí, nechápe časoprostorové vztahy, nerozumí emocím druhých a trpí tzv. sociální dyslexií. Protože se nedokáže vcítit do druhých, nechápe ani, jak a proč s ostatními komunikovat. Selhává v představivosti, plánování činností, imitaci a hře, sebepojetí. Jeho vývoj je tím výrazně narušen. Nechápe sociální interakce i pochvalu, proto selhává v motivaci k učení se novým věcem. Z toho plyne problémové chování. Takový člověk prožívá mnoho úzkostí, které bez odborné pomoci nedokáže překonat.“
Mgr. Romana Straussová
Autismus (PAS) – celoživotní handicap člověka, který je v 70% kombinovaný, dle epidemiologických průzkumů postihuje:
- každé 40. narozené dítě;
- 188 000 000 osob světa;
- na 250 000 občanů České republiky;
Lidé s PAS dokážou s adekvátní podporou žít plnohodnotný život a obohatit společnost svým jedinečným, originálním vnímáním světa. Jejich vzrůstající počet je společenskou výzvou.
Jediným obecným a prokazatelně úspěšným způsobem pomoci dětem s autismem je speciální pedagogická péče s využitím metodiky kognitivně behaviorální terapie. Pokud dítěti svým speciálním přístupem umožníme porozumět světu, který ho díky jeho handicapu chaoticky obklopuje, je stoprocentní šance, že u dítěte dojde ke zlepšení. Speciálně vyškolení pedagogové užívají nejčastěji metodiku strukturovaného učení, která za prioritu považuje nácvik funkční komunikace a individuální přístup v psychoedukaci. Vizualizace a strukturalizace jsou základními metodickými pilíři přístupu k lidem s autismem.
ASPERGERŮV SYNDROM
Je chápán jako porucha autistického spektra. S autismem jej pojí některé společné rysy, mezi něž lze uvést potíže v komunikaci, ve vytváření sociálních vazeb a v nedostatku představivosti. Oproti autismu zde však bývají jen zřídka potíže s řečí a k syndromu nebývá přidruženo mentální postižení.
Po příčinách poruchy se stále pátrá a nelze s úplnou jistotou říci, co přesně je za její vznik zodpovědné. Aspergerův syndrom byl poprvé popsán rakouským psychologem Hansem Aspergerem.
Sociální interakce
Největším problémem lidí s Aspergerovým syndromem je postižení oblasti sociálního chování a interakce. Postižení se týká jednak schopnosti navazovat nenucené a užší vztahy s druhými a také nonverbální komunikace.
Děti a mladiství zpravidla nemají touhu navazovat vztahy s vrstevníky . Toto přání často vzniká až v dospívání a současně naráží na nezpůsobilost k jeho naplnění.
Postižení v oblasti neverbální komunikace se týká rozumění neverbálním poselstvím druhých a vlastní schopnosti vysílání těchto signálů .
Vnější zjev lidí s Aspergerovým syndromem zpravidla nedává tušit nějaké postižení. Tak mohou i osoby jinak k lidem s postižením tolerantní považovat jejich problémy za záměrnou provokaci. Například když osoba s Aspergerovým syndromem na otázku reaguje mlčením, může to být považováno za projev neslušnosti a tvrdošíjnosti.
Lidé s Aspergerovým syndromem mají problém navázat a udržet oční kontakt. Vyhýbají se tělesnému kontaktu jako například podání ruky. Jsou nejistí, když mají vést rozhovor, především pak jedná-li se o obyčejné povídání (v angličtině smalltalk). Společenským pravidlům často nerozumějí a musí si je pracně osvojovat, zatímco druzí se jimi řídí intuitivně. Také telefonování může být problém.
Lidé s Aspergerovým syndromem se těžko vciťují do nálad a pocitů druhých a nedokážou je rozeznat z vnějších náznaků. Celkově špatně čtou mezi řádky a také rčení nebo ustálené slovní obraty chápou doslovně. Jejich chování může vyvolat u druhých zlobu, protože nerozumějí neverbálním signálům, které jsou pro ostatní očividné.
Většinou je pro ně těžké vyjádřit svoje pocity , a tak si jejich chování bližní často vykládají jako nedostatek zájmu.
Lidé s Aspergerovým syndromem také špatně čtou signály upozorňující na blížící se nebezpečí , a proto (jakož i pro svou naivitu) se často nevědomě sami do takových situací dostávají.
Stereotypní vzorce chování a specifické zájmy
V životech a zájmech lidí s Aspergerovým syndromem se objevují repetitivní a stereotypní vzorce chování. Jejich život je často určován vypracovaným systémem rutinního chování. Vyrušení je může velmi negativně zasáhnout. Zájmy často určuje jedna oblast, v níž mohou dosahovat pozoruhodné odbornosti. Své oblasti se dokážou věnovat neobvykle intenzivně, zatímco jiná témata je nadchnou většinou jen stěží. Většina lidí s Aspergerovým syndromem si vybírá obory z oblasti matematiky nebo přírodních věd, neboť mají většinou dobrou schopnost logického uvažování. Možné je ale i jiné zaměření.
Aspergerův syndrom je poruchou, která přetrvává i po dosažení adolescence. Některé studie ukázaly, že se symptomy v dospělém věku zdají být jemnější. Prognóza závisí na kognitivních schopnostech postiženého, síle symptomů, eventuálních komorbidních psychiatrických onemocněních a stupni podpory zajišťované terapeuty, rodinou, sociálními zařízeními či v zaměstnání.V optimálním případě je možné, aby postižený vedl zcela samostatný a svému věku odpovídající život. Zpravidla však lidé s Aspergerovým syndromem zůstávají i v dospělosti zvláštní. Mají problémy v oblasti mezilidských kontaktů. Postižený nesnadno navazuje přátelství a uspokojivé sexuální vztahy. Výzkumy ukazují, že v této oblasti bývá dosahováno nejmenšího zlepšení. Z toho důvodu je zřejmé, že v terapii by měl být tématům přátelských a partnerských vztahů věnován dostatečný prostor. Dále jsou dospělí lidé s Aspergerovým syndromem nápadní také svým vzhledem. Mohou se jevit ,nemoderní‘, volí neobvyklé oblečení či působí neopečovaně. Často se zdají podivní, bizarní nebo egocentričtí (což by se nemělo zaměňovat s egoismem), obsedantní či rigidní, věnují se rutinám, rituálům a pravidlům. Svým zvláštním zájmům dávají velký prostor. Další zvláštnosti jsou v oblasti jazyka (např. pedantská řeč, monotónní intonace, nepřiměřená hlasitost projevu, doslovné chápání ustálených slovních spojení a přísloví) a nonverbální komunikace. Mnozí mají potíže odhadnout dopad svého jednání nebo toho, co řeknou, a rozumět mu. Zpravidla jsou jejich schopnosti rozloženy velmi nestejnoměrně: zatímco některé oblasti bravurně ovládají, v jiných mají těžkosti již v základech. Proto se lidé s Aspergerovým syndromem i v dospělosti okolí mohou jevit jako neodhadnutelní a poněkud záhadní“ (Remschmidt a Kamp-Becker, 2006).
Ukázka z knihy Život s Aspergerovým syndromem (Portál 2010)
Proč modrá barva? Je symbolem komunikace – jedné ze tří oblastí, které jsou pro osoby s PAS problematické a pro vzájemné porozumění zcela zásadní. Svoji podporu lidem s PAS můžete vyjádřit modrým laděním oblečení nebo jeho doplňku, účastí na některé z akcí, nasvícením objektu na modro……
